„Občané a někdy i sami členové zastupitelstva obce přisuzují starostovi často větší pravomoci, než jaké mu ve skutečnosti podle zákona patří. Z tohoto chápání následně vzniká nejvíce problémů, zejména tehdy, pokud přesvědčení, že „obec jsem já“, podlehne i sám starosta. Až na výjimky, které jsou dále uvedeny, je starosta „pouze“ první mezi rovnými a nemá žádnou samostatnou rozhodovací pravomoc. Tento základní princip je nutno mít ve vztahu k funkci starosty neustále na mysli.
I přesto je však třeba zmínit určitou výjimečnost postavení starosty v praxi.
Bez ohledu na dikci zákona, který je vůči pravomocím starostů poměrně skoupý, má starosta ve skutečnosti mnoho možností, jak osobně a přímo ovlivnit chod obce. Jeho faktický vliv bývá mnohem větší než zákon předpokládá, a to z více důvodů. Starosta má díky své funkci a každodenní práci pro obec nejvíce informací. Jako zástupce obce je v kontaktu s podniky, občany a institucemi. Zásadně se podílí na návrzích pro radu a zastupitelstvo obce, je často významným spolutvůrcem koncepce rozvoje obce apod. Ačkoli nemá přímou rozhodovací pravomoc, může tedy mnohem snáze své návrhy prosadit a realizovat.
Zdali to obci přinese pozitiva nebo negativa, je už pouze otázka osobní odpovědnosti a schopnosti, často diplomacie a také aktivity či pasivity ostatních členů zastupitelstva..“
Autorka: Katka Vojtíšková
Zdroj: Mgr. Jana Hamplová: První mezi rovnými, Moderní obec; odkaz